SVĚTLUŠKY.

Jak s nebe v keře spadlé drobné hvězdy,

jak rosa v trávě když se v smaragd mění,

jak mihotavých lamp svých při plameni

když trpaslíci mají tu své sjezdy:

Jak čarovně a pohádkově stkvíte,

ó, světlušky se zářné, na lupení

za letní noci! Čí as ruce skryté,

ký mění čár váš střízlivý vzhled denní?

Či pravdu má ta lidská moudrost pouze,

jež směle tvrdí, ve vášnivé touze

že láska jen vám plaménky ty nítí?

Jak nevěřil bych tomu já, když v tmavé

mi noci jako světlušky dvě žhavé

dvě oči milé k lásky hodům svítí!