Světlý samotář

Světlý samotář

k umrzlé se zemi shýbá,

tvrdé hroudy vřele líbá

slunce třpytná tvář.

Lásky svatá zář

předsudky a pravdou hýbá,

že se mění v ctnost i chyba,

ve proroka lhář.

Den je krátký, rychle mizí

a když hroudy neroztají,

slunce od nich dále spěchá;

se sluncem jde láska ryzí,

když ji lidé nepoznají,

v hříchu je a ve tmách nechá.