Světnice, v níž bydlím.

Komůrka tichá, malinká,

nábytku trochu, učení,

zlato jí nikdy necinká,

leda snad v slovech modlení.

Po stěnách prázdno, smutno je,

jenom ty knihy kývají,

a kdož si přejí pokoje,

nocí i dnem je čítají.

Lidské té trochu moudrosti

každičká kniha poskýtá –

a kde se jednou uhostí,

šťastný, kdo věčně přečítá!