Světoví odsouzenci.

Umřel „professor“ a s všední slávou

za peníze složili ho v zem,

duši – tu pak s jednatelskou zprávou

oknem lehce vypustili ven.

K nebeskému soudu dvorem skvělým

duše vchází, činí poklonu,

a hned slovem marnivým a smělým

se života snímá záclonu:

„Slavný soudce, blahorodý bože,

aspoň tvé mi právo ozvi se,

zasloužím-li oslavenců lože: –

jáť jsem – professor von Orliçé!

Ku hře loterní jsem složil návod

neomylný, stručný, praktický,

podle toho může každý národ

i ty, bože, vyhrát pravždycky!“

A bůh káže: „Přijdeš v nebes stány:

dřív však lidské ukaž na syny,

kteří, tvoje zakoupivše plány,

vyhráli kdy haléř jediný!“ – –

Staletí už duše Orliçova

výhru hledá světlem, tmou i šerem,

bloudí, hledá – hrozná rce pak slova:

„Věčný bože, já jsem také – Ahasverem!“