SVÍCE.

Když pašije sbor kněží v chrámě zpívá,

zpěv proroka tak hořce žalující,

tu na oltáři třináct hoří svící:

v nich Kristus s apoštoly v chrám se dívá.

A jak zní klenbou žalmů píseň tklivá,

tak hasnou svíce dříve sálající:

to Krista opouštějí učenníci,

až on jen v svatém opuštění zbývá.

Tak naše naděje, sny, ideály,

jež v době mládí po boku nám hoří,

kol nás též hasnou, sotva byly vzplály.

A člověk zůstav sám v tom žití moři

ční k nebi nevystihlý pro svět malý

v svých umučených ideálů hoři.