SVÍCE.

Co to zřím ve Tvých očích, milá,

plamenem tichým zářící?

Je to Tvá duše, svíce bílá –

otevru knížky modlicí.

Ach, jak to dávno, drahé dítě,

co jsem se modlit zapomněl!

Příval mně veslo vzal i sítě,

celý můj obzor potemněl.

Oblaky v před se valí stěží,

zrak se k nim v bázni upírá –

na poplach zvony bijí s věží,

nebe se v blescích otvírá...

Proti těm těžkým mračnům, milá,

postavím spasnou hromnici:

je to Tvá duše, svíce bílá –

otevru knížky modlicí...