Švihovský hrad.

Tu na tebe zří přísně celé věky...

Hrad říční, na ostrůvku stromy zdobeném,

jenž utvořen tu rameny je řeky,

ční chmurně, střízlivě v svém rouše kamenném.

Zazděná okna k lukám hledí slepě,

že mrtvé Minulosti dech tě ovane,

a přec ten staletý hrad velkolepě

svou zasmušilou krásou tvoji mysl jme...

A náhle přemítáš, kolik tu ctností

v ten půvabný kraj český kolem zářilo

a kolik těžkých vin a ukrutností

se v pyšném tom kdys hnízdě panském zrodilo.

Dnes jen jak výčitka dob dávných, temných

ten starý památník v kraj svobodný již zří,

však přec, když hrad ten v červáncích ční jemných

k nebi, rád člověk o dějinách jeho sní...