Svit měsíce.

Šer jako příkrov gohtický dóm halil,

jak víko rakve loď chrámovou tisknul,

v tom luny ovál hlavním oknem blysknul,

jak v lilii by měsíc stříbra nalil.

Svit ostrý v barev soumraku se zkalil,

na růžích oken zlatou září trysknul,

na aureolách světců ohněm výsknul

a mořem opálovým v chrám se valil.

Ó světlo bledé, magické a chvějné!

To není sláva boha vítězící,

to přítmí dumné jest a čarodějné;

to odlesk věčného jest slitování,

vždyť na náhrobcích mají slzu v líci

ti bohatýři v mramor vytesaní!