SVÍZEL SYŘIŠŤOVÝ.

Vidím tvůj úsměv radostný, blažený,

vyčarovaný,

když jsem ti utrhl žluté ty plameny,

příteli, kvítek tvůj zamilovaný.

S večerem tměla se cesta i okolí,

doutnaly hroudy,

na mezi svítily ohnivé chocholy,

jiskrami křížků ty dýchaly troudy.

Vzal jsi ten svízel a láskal ho pohledem,

samoty druha,

vlna to vytryskla ztajená pod ledem,

vzpomínka nevinná, radosti vzpruha.

Z minula kytka nám svízele kynula

chumáčem zlatým,

v jiný kraj vzpomínka lehounce plynula

přátelství proudem svatým.