Svoboda.

Ó volnosti, ty jasná dcero nebe,

když hrdou nohou dávné okovy

jsi deptala, jak vroucně vítal tebe

stran širodálných pozdrav hromový!

Vstříc tobě nad troskami tyranie

zněl stokrát světa omladlého ples,

od východu, kde mužík hlavu vznes’,

až v dálku za moře, kde s černé šije

kruh sňalas’ kovový.

Ach ideále, jehož pod praporem

krev drahou cedil nesčíslný rek,

ty velebená pěvců valným sborem –

co z tebe učinil náš kleslý věk?

Ten věk, jenž slovy velkými se blyště

nevážně zmařil odkaz velkých dum,

i z tebe zůstavil jen hluchý šum,

jen vyfintěnou frázi pro řečniště,

zvuk prázdný myšlenek.

Mé oko teskné, roztoužené darmo

tvůj božský obraz hledá na zemi,

kde tolik národů pod staré jarmo

zas kleslými se chýlí šijemi,

zas mrzce líbá tyranovu patu,

jenž duse zvůlí svou jich každý dech,

jim v pospas metá jako na posměch

jen cáry tvého ztrhaného šatu,

tvé prázdné emblemy.

Tam národ, jedva po útrapě steré

tě uvítal ve vlastním domově,

již zpupně jiným národům tě bere

a v témž je smýká krutém okově,

jejž nedávno jsi sňala s jeho šije,

na stesky jejich má jen hrubou pěst,

jim loupí jazyk, jmění, dítky, čest

a rukou, jižto uvolnila’s, bije

líc tvoji surově.

A lid, jenž v horoucím tě slavil díku,

když vrátila mu dlaň tvá vítězná

znak důstojnosti lidské, nevolníku –

již sotva tvoje božské líce zná,

neb drze tvého znesvěcujíc jmena

zas jiná poroba mu hněte vaz,

lán jeho bere, krev mu střebe zas –

jen zlatými jsou nyní vyměněna

ta pouta železná.

Slyš, zlaté okovy kol kolem zvoní,

kam obrátíš se: v dílně, na roli,

kde pro kus chleba potu proud se roní,

i tam, kde duchů voje zápolí,

kde krása vévodí a zápal svatý,

kde vniká v taje věda hloubavá

i s tribun, kde tvá zvučí oslava –

ba, pouty zlatými jsou obepjaty

i vládčí prestoly!

Hleď kolem, volnosti, viz ve svém chrámu

ty kupce, šarlatany, lichváře,

jak svatyni tvou mění v brloh krámů

a v pulty peněžní tvé oltáře,

jak překrucují písmě za písmenem

tvůj božský zákon, zprzňují tvůj štít,

by mohli pod ním z bratrů slabších týt

a ty, kdož křivdě brání, tvojím jmenem

štvát, vrhat v žaláře.

Ó vstaň již, svobodo, těch lotrů davy

žeň z chrámu svého, svatokupců spřež,

své očisť oltáře, svůj zákon pravý

vznes vítězně nad farizejskou lež:

ne volnost zlatu, zchytralosti lestné,

v zisk plenit bratří bědu, slabší um,

ne volnost sobcům, trubcům, šejdířům –

než volnost dobru, pravdě, práci čestné

zas dobývej a střež!