SVOBODNÍ.

Svobodni jsme – svobodni – – Za tři sta let

bezectného ponížení, hanby, běd,

moci vzpřímiti se, do dálky zas zahledět – –!

Vyrváni tak podle ze světové mapy

dvouhlavého orla zkřivenými drápy,

bědní jako ploty vyvrácené,

přes něž vichřice se ženou v dáli,

práh jen, na němž boty zkrvácené

Habsburci si klidně otírali,

na bojištích jejich plevel jen a smeť –

dnes však svobodni zas, svobodni – –!

Dole z města na sta, tisíc pochodní

kmitá se a zdvíhá; v celém širém kraji

se všech domů prapory jak stuhy vlají,

s hudbou v průvodu jde, jásá lid

nevýslovným blahem, štěstím zpit.

Svobodni – Ó, sladká chůvo, rodná země,

živitelko naše – mučednice svatá!

Kolikrát má duše bojem znavená

zoufala a lkala, zaúpěla temně!

Kolikrát se do snů utíkala plaše,

když tě křivopřísežníků ruka klatá

na evropské trhy vlekla jako cár!

Nyní svobodná jsi – pout svých zbavená – –

Nyní volná jsi – hoj, volná – naše – naše –

velkých národů a Boha krásný dar!

V městě hudba hřmí a zpěv se vzhůru nese.

Na obloze hvězd se na tisíce třese,

z oblaků srp bílé luny zazáří.

Hruď se zdvíhá radostnými vzlyky,

slzy, tiché, šťastné slzy na tváři,

co ret šeptá: Díky, vroucí díky,

věčný Bože, velcí legionáři.

Svobodni jsme – svobodni – oj, svobodni...