Svobodo, ach, svobodo,

Svobodo, ach, svobodo,

nevěsto ty moje,

ach jak krásné, spanilé

jsou ty líce tvoje!

Posetá vždy růžemi

vede cesta k tobě,

v zimě v letě vykvítají,

stejně v každé době.

Jakž by růže nebyly

povždy jako v ráji,

když nebohým milencům

z prsou vyrůstají.

Nebude-li dáno mně

si tě vydobýti,

dej mně aspoň, drahá má,

v cestu pohrobiti.

Dej, by růže prsou mých

nikdy nevybledla,

by co věčné znamení

jiné k tobě vedla!