Svolání.

Vlast nás volá hrdinové!

Vzhůru! k statné obraně!

U povětří praporcové

Vějí; leťme do zbraně.

Nepřítel se opováží

Hlavy zpupné pozdvíhnout!

Vzhůru! ať ho vše poráží,

Kde, kdo můž ho dostíhnout.

Nádherně y po nás kouká,

Tropí sobě z nás jen smích,

Že, prý, nás co plevu sfouká,

Straví jako plamen sníh.

V posměch světu nás chce dáti

Jeho jazyk rouhavý,

Praví: Není se co báti

Čecha; neb jest loudavý.

Viz! to pohanění Čechů

Jest nám hadem mořícým;

Smýt je leťme bez oddechu

Srdcem po mstě hořícým.

Hřměme do uší mu směle,

Až ho hrůza podrtí:

Vře nám slavných předků v těle

Krev; vřít bude do smrti.

Krále Čechům přemilého

Vzýti sobě nedáme!

Misto platu otrockého

Meče smrti podáme.

Naučíme tebe hrdý,

Co jest národ pokojný

V lásce k drahé vlasti tvrdý

Vybouřiti do vojny.

Chvátáš rušit naše štěstí?

Na nás pouta vložiti?

Zedrat krásu naší vlasti?

Těžce to máš zažiti.

Zástupy tvé vzteklé zpouře

Svobodu nám smrtícý

Zhubíme co hromná bouře

Líté skály drtícý.

Darmo pokusýš se hřmíti

Do nás z pekelných děl. Své

Neobhájíš živobytí

V naší zemi pokojné!

Otče! Králi! nám všem drahý,

Před tebe se hrneme.

Žádný nejsme v lásce vlahý,

K nohám tvým se vrhneme.

Nezdržůj svých věrných déle,

Syc se touhou zmoříme.

Vel nám skrotit nepřítele,

Pomstit vlasti hoříme.

Neptáme se, jak jest sylný;

Ale, kde jest ve zbroji?

V připravení záhub pilný

Kde se chystá ku boji?

Tam chcem letět, tam chcem hnáti,

Na vždycky ho porazyt,

Slavný pokoj vlasti dáti,

Umřít aneb svítězyt!!