Svornost v národu.

Svorně, bratři, stůjme k matce,

k matce velké jediné:

ať se v lesku dávné slávy

prápor se lvem rozvine:

spánek dlouhý dal nám síly,

jitrem kyne oslava:

jenom svorně, svorné hájí

štít svatého Václava!

Zářívalo slunce slávy

nad vítěznou Čechií,

zářívalo českým vlastem

od Baltu až k Adrii:

slunci dána vlast je velká,

slunci Čechu oslava:

jenom svorně, svorně hájí

štít svatého Václava.

České slovo světem třáslo,

vyzývajíc k zápasům,

Český chorál nebem hýbal,

když pěl národ k nebesům:

v kůru svatých česky zní též

Tvůrci věčná oslava:

jenom svorně, svorné hájí

štít svatého Václava.

Věren řeči, věren víře

Cyrillů a Methodů

Čech na Hoře dokrvácel,

v obět dal svou svobodu:

zatluč Čechu na tu Horu,

tam spí tvoje oslava:

jenom svorně, svorné hájí

štít svatého Václava.

Velebnějším byl pád říší

po zoufalém závodu,

když se přidružil k nim strašný

pád českého národu:

však z plamenů těch jak fénix

vzlétne Čechů oslava:

jenom svorně, svorné hájí

štít svatého Václava.

Národe můj, což jsi oslep’

osudným tím plamenem,

že nezříš, jak krev prolitá

proudí opět pramenem?

Plamennou tou krví z Hory

vzplane nám zas oslava:

jenom svorně, svorné hájí

štít svatého Václava.

Kosti otcův v zem jsou vsety,

krev jim stydla ve spánek:

z kostí pučí velikáni,

z krve rudý červánek:

červánek, že národ vstává

s nebe plá mu oslava:

jenom svorně, svorné hájí

štít svatého Václava.

Nuže bratři, svorně k dílu,

naděj’ kyne z východu:

přišla doba, volá nás již

ku slávě Pán národů:

Čech se vzhlížel v slunci slávy,

Čechu kyne oslava:

jenom svorně, svorné hájí

štít svatého Václava!