Svornost.

Jsou i lidé dobré vůle,

kteráž podobá se žule;

řkou: „Zlý nastal okamžik,

sestupme se v jeden šik!“

„Vedle slov se projev skutek,

zanechme všech škodných půtek,

každý měj své zásady,

sejděme se v porady.“

„Různých stran a spolků muži,

o vlastní-li běží kůži,

ať tvá hesla velebí –

svornosti nám potřebí!“

Kdo tak mluví, jistě šílí,

svornost trvá jenom chvíli;

zítra již, nám k úžasu,

vjedou sobě do vlasů.

Kolik děr, prý, tolik syslů,

kolik lebek, tolik smyslu

tam, kde Boží Zjevení

rozumně se necení.

V Církvi máme půdu pevnou,

v Bohu Kristu pravdu zjevnou;

v Církvi možná jednota

národu se blyskotá.

Podejme zde sobě ruce,

chcem-li ujít stálé muce;

budujme zde národu

v pravdě pravou svobodu.

Každý člověk z víry Krista

blaživý mír sobě chystá;

z pravé víry jedině

vládne blaho v rodině.

Bez víry a ctnosti svaté

v národě jsou půtky klaté;

kdy že mine zhoubný klam,

a kdy vzejde svornost nám?