Svou krásnou cestu, kdo by neměl ji,

Svou krásnou cestu, kdo by neměl ji,

kam vzpomínka tě celou duší táhne,

jak tenkrát, když jsi láskou oděl ji,

jak nebe sluncem svým.

Tvým tajemstvím

je plna cesta ta, jež v strž se váhne.

Je mechem vystlána pro ticho tvé;

jdeš bez únavy, kam tě vede spád,

jdeš s někým zas, kdo s tebou dlíval rád

na cestě té.

Zas cítíš přítomnost,

i bohatství i krásu lásky své,

jež na té cestě kvetla před lety.

Tam vývrat známý – proudem vymlety

jsou kořeny. Les stárne jako ty,

jen pomaleji. Roky přeletí,

tvůj život bude skončen – jeho však

dál poplyne do říše staletí.