svou máme každý pouť...

By Stanislav Kostka Neumann

svou máme každý pouť a dálnici,

někdo tu slyší auta, jiný cvrčky.

dnes v oboře si hráli králíci

pod sněhem, který skláněl malé smrčky.

sveřepým městem někdo peláší,

jiný jde tichem s vůní pryskyřičnou.

dnes u remízku srna na paši

vztyčila hlavu neskonale sličnou.

v hlomozu věcí tápeš po městě,

a jiný naslouchává hlasům lesů.

dnes bažanti se vznesli na cestě

a zapadali do suchého vřesu.

a v podlých vteřinách si hledáš cíl,

i zisk i slávu v zmatku planých hesel,

kdežto ten druhý pro budoucnost žil,

teď čeká v stínu, marně snad, však vesel.