Svůdné oči.

Zda vídal’s někdy oči tmavé

a hluboké, jak letní noc;

zda cítil’s plát jich blesky žhavé

a v nezdolnou tě vábil moc?...

Hle, vídal jsem již oči tmavé

i hluboké, jak letní noc:

to v mládí bylo době smavé,

kdy rád jsem pil jich blesky žhavé

a v čárnou jich se hroužil moc!

Ó, bylo ti, jak v luhu včele,

kdy s touhou padá na svůj květ;

měl’s na zemi juž nebe celé

a rájem byl ti celý svět?...

Ach, bylo mně už jako včele,

kdy s touhou padá na svůj květ:

ve dívčích zraků hloubi stmělé

i já tu míval nebe celé,

a rájem byl mi celý svět!

Však přešly sny a znikla radost,

a do srdce se vloudil žal –

v těch černých očích svoji mladost

i víru svou jsem pochoval...

Ó, bludno zřít je v oči tmavé

a hluboké, jak letní noc!

Jich úsměv kouzlí ráno smavé,

však zrada jich – toť peklo žhavé,

a jen sám démon zná jich moc.