SVŮJ BÍLÝ POLOŽ LOKET...

Svůj bílý polož loket na bílou šíji mou

a zahal kol mne všechno jedinou tesknou tmou,

bych zřel jen tichý zrak tvůj, v něm zelenavý stín

a pod ním volné stopy tvých mladých, hříšných vin;

nás nemiluje žádný, ač prosím k Érotu,

v tvém srdci však už všechno zná lásky žebrotu,

zná marnost objetí, illusi líbání

a po ekstasích noci zívání v svítání.

Pojď, sednem k posteli a nechme v dáli svět,

chci slyšet tebe tiše o něčem vyprávět:

jak stalo se, že žije v tvých očích ještě stín

a pod ním bolné stopy tvých mladých hříšných vin.