Svůj k svému!

Maličký šuhájek –

na rameně dráty,

kam se chudák béře

z jara na pochvaty?

Na sto hodin projde,

na sto nebo dvě stě,

chlebík si hledají

zmozolené pěstě.

Aj, v Čechách, tam blaze,

tam dobré bezpečí,

tam bratrská srdce

a sesterské řeči!

Ale jinde, věru,

země lásky sirá,

tamo se nežije,

tam se jenom zmírá. –

Nechoď jinam věru,

šarvanče můj ladný,

kde tvé sladké řeči

nerozumí žádný.

Tamo bysi zvadnul

jako list z javoru,

z dálky přinešený

do cizího boru.

Zůstaň u Vltavy,

tam jsou tvoji brati,

a my jedny děti –

tvé, slovanská máti!