SVŮJ KRÁSNÝ SVĚT...

Svůj krásný svět sním, v sobě uzavřen,

jím blažen jsem, jím ve snách usmívám se –

přec do dálky zřím každý, každý den

a čekám Příští své, jak v zaslíbeném čase.

„Tam někde daleko, tam v jiném Království...“

Tak věčná nespokojenost mou duši v blahu zmítá –

chtěl nová dobrodružství bych, daleká poselství,

jež sním kdes za moři a za horami skrytá.

Věřím, že přijdou... musí přijíti –

vždyť v oné víře právě je mé štěstí:

že setba snění musí vzejíti,

že sen ten, tušení samy jich příchod věstí!

Svůj drahý svět sním, v sobě uzavřen,

a ten jak ráj před duší rozvírá se;

v něm víc jak skutečnost je každý jemný sen.

Tak moje duše, touhy na terasse,

s něžnýma očima zírajíc do daleka,

to něco nového tam z dáli čeká, čeká...