SVÝM PÍSNÍM. (II.)

Kdos hodil po vás kamenem,

písně, hrdličky moje,

vy dál jste jenom zalétly

do tišší, stinnější chvoje.

Tam v snění hvozdech hlubokých,

v té smutků přitmělé kobě,

si přitlumeně houkáte

a blíž se tulíte k sobě.

A prolétnout se volno-li

vám není slunečným polem,

přec někdo stane, – také on

tím hvozdem smutků jda kolem.