SVÝM PÍSNÍM. (III.)

Však na moři žití,

zatmí-li se mraky,

v hlučném vlnobití

též jste bouřliváky.

A jak plují lodě

s bouří zápasíce,

vaše křídla v brodě

bijou do vichřice.

V tmách kde stroskotanou

hloub tak mnohou chová,

s útesů vám planou

světla majáková.

A jak přes vln dmutí

oslňují v tmavu,

snad, k nim v rozlétnutí,

roztříštíte hlavu.

Buďsi. – Let spěl výše,

dál přes hlomoz denní; –

tak padněte tiše

v moře zapomnění.