Svým vzpomínkám.

K vám, vzpomínky mé, již se nenavrátím!

Ač jste mi nivou, kde mi kvetla radosť,

ač jste mi zdrojem, z něhož řine mladosť,

k vám, vzpomínky mé, již se nenavrátím!

A co mám teď, že nechci k vám se vrátiť? –

Jak větvi jest mi na stromu se klátiť,

jak větru vzdychať písečnatou plání,

když zavřen ráj, jenž zve se: milování.

A k čemu bych já v minulosť se vracel?

Pojď, živote, mou ránu v srdci zacel!

Nechť duha klidu nade mnou se vzklene,

a nad sebou sám duch se zapomene!

Ach! zapomínať, to tak těžko bývá,

když červánek nám s temnotou se slívá –

Ač nevím, jak tmu bezesnou si zkrátím,

k vám, vzpomínky mé, již se nenavrátím!