SÝČEK.

Již bylo pozdě k ránu, když se vzbudil děd

a napřímil se v loži...

Hořela má lampa, v tmách byl celý svět,

za mořem slunce boží...

Děd used’ na postel, na okno upřel zrak

a děl, že jitra vyčká...

Do okna klepla větev, v tmách se ozval pták –

a dědouš poznal sýčka...

Ku předu nachýlil se, hlavou volně kýv’

a ruce sepial v klínu...

A ďáblův zmetek houkal, houkal jako dřív

do šeřících se stínů.

Děd oddychl si těžce, pohléd’ dokola

a potom řekl suše:

„To asi někde v sousedstvu je mrtvola

a sejček její duše...“

Já jsem se usmál, ale za dva dni

Dr. Goll mluvil ve Vídni,

a děd měl pravdu přece...