Sycophantu.

Když Tyché na veslech svých výš tě vznese,

jsi Icarus, vosk snadno změknout péra

můž, sólu terč výš sune se, nač sterá

v nebezpeč rada, kyn. Ó zrádné štěstí!

Co přátel holdu přirovnáš, rci v tresti,

nervu a podstatě i množství šera?

Se stožár struď, hroz nótu efeméra

leč, mrak jak Prokne dcí rozluku věstí.

Dav bavit mní se, figura, děj jedno

mu ké i němých postav zvyklým v dojmu ledno

je na tlum, marionettů v lem scény v bědno.

Zkušenost, schopnost, zkouška idólnosti,

v sled rzí jsou, je nemineš bez zlosti.

Netleskej ději, skon-li neznáš v dosti.

Má příhoda dramatická vzchod, doklad

i základ ve onyxu tragičnosti.

Pád héra vymknutí jest z svoru cností.

Katastrópha množství jest mravný rozklad!