Sylvestr „en famille“.

A já pravím tobě naposled,

kdy bys nejkrásněj' mne prosil hned,

skroušenýma rukama i rtoma,

nic to platno, zůstaneš dnes doma!

Ženo, jaká jsi to dračí sestra,

že mne nechceš pustit na Sylvestra.

Přísahám ti tuto na palestru,

hodným že zas budu po Sylvestru;

nyní pusť mne však již s orkestrem,

bych se povyrazil Sylvestrem!

Marné volání tvé, cesta dlouhá!

Marna laskomina tvá i touha,

nikam nepůjdeš, ti povídám!

Bude-li přec po mém, uhlídám!

Netluč mi tak klobouk ve zmatku,

či snad myslíš, že je za fatku?

Nevídáno, starý cylindr,

nestojí už dávno za vindr!

Ostatně též po všem právu

patří vlastně na mou hlavu.

Chtěl bys? Bral bys? Láká tě to?

Já však kladu svoje „veto“!

Chceš-li Sylvestrem se bavit,

můžeš ho i doma slavit,

já ti – abys znal svou ženu –

sama spískám ňákou „scénu“ –

To ty umíš, to ty znáš!

Bodejž tebe Mikuláš!

Odbudeme si to skokem –

mysli si, žes starým rokem

a já – jak už bývaj' špásy ty –

budu ti číst notně „levity“.

O látku k nim není nouze,

potřebuju vyčíst pouze,

co jsi na mně spáchal směle

v roku toho lhůtě celé;

mám už toho hodnou štipku!

Nuže, poslyš – Jdi mi k šípku!

„Stařec nad hrobem se kající“ –

dobrou zvolils k tomu posici!

Anděl tvůj svou tváři pozastírá!

Dovršena hříchův tvých je míra,

s přetěžkým své viny břemenem

vleč se k hrobu – Dál jen deklamuj,

snad si pozděj' na rým zpomenem!

Hle, jak bídný byl ten život tvůj!

V bezcitnosti libuje si kleté,

nikoho jsi neoblažil v světě –

vlastní ženě za vše přičinění

nepřáls nejmenšího potěšení,

ani látky nové na šaty,

ani klobouk s perem kulatý,

ba i o tu rval ses grešličku,

když chtěla mít k botce tkaničku.

Nikams nevodil ji do zábavy,

ve všem byls jí vrah i tyran pravý,

s nímž se déle zlobit nebudu!

Propadlťs již svému osudu!

Hle, jak výčitkami svědomí,

tíží hříchů skrytých v soukromí

zdrcen jsi a beze slova k tomu!

Protož tobě pravím na svou čest,

vzdor tomu, že Sylvestr dnes jest,

mrtev jen se můžeš dostat z domu!

Takový chceš mít pouvoir?

Allons donc! Cest bon à savoir!

Ustaň! běda! chceš mne rozdrtit,

výčitkami svými – usmrtit?

Pro bůh! Co se náhle se mnou děje?

Snad že ztracen jsem již bez naděje?!

Hehe – dobře – dobře hraje pán.

Mistrem v přetvářce by moh' být zván!

Srdce jak by zůstávalo stát;

tepna bije, že jí sotva znát –

Však by bila hnedky rychleji,

kdyby – V ňadru mi vždy teskněji,

jak by stíhaly mne lítice!

Tuhnou údy po té straně celé –

zrak zhasíná – smrt mi řádí v těle –

běda – běda – toť je – mrtvice!

Svatá panno! toť trest se shora!

Pomoc! pomoc! rychle doktora!

Dobrá! buď to trest i pokání

za to sylvestrovské kázání!

Hledáním ať lékaře se pobaví –

já vím nejlíp, co mne uzdraví!

(Známť se nejeden již semestr!)

Rychle odtud! Zdráv buď „Sylvestr“!