Sylvestrovský nápad.

Jeden šelma hostinský,

(jsouť, jak známo, všichni ferinové),

o zábavě sylvestrové,

aby spíš svůj nektar malínský

dostal ze sklípka,

sebere si svého Filípka,

chtěje moudrostí

svojí vyzrát notně na hosti.

Vyzývá je krásnou řečí,

láká svůdnou léčí,

aby pili plni kuráže:

až prý slavná půlnoc nadejde,

nový rok se zasvětí,

že jim polovici čárek umaže;

na ňáké té „vlastenecké“ oběti

že mu pranic nesejde.

Hosté, v šenkýřské lsti nevyznalí,

hlučný zdar mu za to provolali

a pak pili jako holendři,

ubozí ti sylvestrovští flamendři.

O půlnoční,

když se přípitky již odbyly

staro-novoroční,

šenkýř rozmilý

věren v slovu svém

polovici čárek smazal všem;

ale jak!

Nic jinak než tak:

že jsou čárky sice o půl kratší,

počet jich však tím se nezjinačí,

čili jiným slovem:

co kdo vypil v starém, že má platit v novém.

Vida, co se děje,

hostí půl se zlobí, půl se směje,

šelma šenkýř dí pak, jak by nic:

„Co pak chcete,

basam' teremtete!

neumazal jsem jich polovic?“