Sylvestrový večer mrzutého.

Rok prchá za rokem a skoro nudné

juž bude střídání to jara s zimou,

i s vedrem leta, podjeseně s rýmou,

ty jízdy v říše snů a bájí bludné.

Číš vysýchá, rty žen jsou málo svůdné,

jež miloval jsi, v chladném hrobě dřímou,

jsi bit, když pravdu povíš s tváří přímou,

a cesty slávy jsou tak málo schůdné.

Co ještě zbývá! – Dna a resignace!

Co lepší z toho v poslední je chvíli?

Jak veteš na tě zří tvá celá práce.

A bože, přec jsme milovali, žili!

ráj chtěli urvat s dívčích ňader sladce...

Hu, kterak venku mrazný vichr šílí!