Symbol.

Kdes v staré galerii malbou ke zdi

stál obraz, jistě dlouho, v pavučinu

rám jeho zahalen – stál hodně v stínu.

Z těch touristů, co v letě světem jezdí,

si jeho nikdo nevšim’, každý v kvapu

síň proběhnul, po slavných mistrech těkal,

houf esthetických šel kol darmošlapů,

a obraz čekal, čekal.

Až jednou přišel kdos, zda hoch či děvče,

to jedno, – obraz nazved’, plakal nad ním,

pak opřel zas jej malbou k dveřím zadním

a odešel. Ó malíři, ó pěvče,

snad sto let bude stát, snad zcela setlí,

než vypláče se nad ním duše dětská!

Však v chvilce oné, věř, byl paprsk světlý

a nesmrtelnost všecka!