Symbolické sloky.

Když usínal jsem mdlý a unavený,

to byla noc, v níž bouře dutě hřměla,

a nudou hodin jdoucích, bez proměny

se duše moje k smrti opíjela.

Pak ve snech svých jsem flétnu slyšel z dálky

a viděl háje, petrklíč kde vzrůstá,

kde zlatá rosa padá na fialky

a milenci se líbají v svá ústa.

A když jsem procit’ nadšen oním sněním,

cos jako slunce plálo duší mojí

a zářilo to plným jasem denním,

kde na stole váš snivý portrait stojí.