SYMFONIE ŽIVOTA (5)
Blesk bije z oblaků brunátných, spalujících.
Hra naše prohrána je, o zem, o život?
Kříž lomený se zatřepetal na hranicích.
Dunění, pochod, úder těžkých bot.
V zem zdeptanou jde vítěz se zaťatou pěstí:
„Vám hrdlo stiskneme a bijem, zabijem.“
Zas mašírujete, vy slavní věrozvěsti,
jak k předkům s násilnickým evangeliem?
Jdou zpupně ulicemi hitlerovské řady.
Zavlajte, černorudé k poctě prapory!
Věk nový začíná, věk otroctví a zrady,
věk drátů ostnatých a smrtné komory.
...Můj strom je poraněn až v přebolestné dřeni.
Můj chlapče ubohý, jsem zlomen pádem tvým.
Sen dlouhých roků rozbit v jednom okamžení.
A slyším slova: plyn a Osvětim.
To nové božstvo, krví zbrocené a kleté,
se šklebí na nestvůrném z kostí oltáři.
Vtom slyším, bratři, hlas váš – Vzdorně skandujete
si stará jména: Hun a Avar, Tataři.
Ty starý kamaráde v hamerácké bluze,
na naše slovo maska klást se nemusí.
Tak mluvíš, když zem sténá ve zmatku a hrůze:
„Vrah naposled se v krvi vlastní udusí.
Odstavec dějin křičí palčivý a živý:
Barbarské zátopy se světem přelily –
a leda v museích je rezavý meč křivý,
jak z hloubek vydaly jej slehlé mohyly.“
Kolikrát k východu jsem s tebou dlaně spínal,
posunem horkým do daleka udeřil.
Dne nebylo a noci, abych neproklínal,
a jiter rozsvícených, abych nevěřil.
...Den pomsty udeřil, den nový z krve vstává.
Plamenná potopa, klas nový vzroste z ní.
S oblohy rozjitřené velký mstitel mává
do dědin rozbořených strašnou pochodní.
...Má slezská zemi, co v nás všecko zažíhaly
tvé ohně nad Hrabyní, Hájem, Raduní!
...Pluh nerozborný temně kupředu se valí,
pluh soudu od spálených chalup zaduní.
Svět jako zázrakem se vnořil do červánků.
Prapory zavlály zas v rána zářivá.
Nejopojnější hudbou hřímal rachot tanků.
Tak vítali jsme znaky srpu, kladiva!
Nad hlavou nesmírných řad píseň zaduněla,
v ní hromů rachot zněl i slavné zvonění.
To píseň byla zápalná i rozechvělá
o práci horoucí, co světy promění.
Jak oči zahořely vírou nové slávy!
Jdou řady ulicemi, ráz dva, ráz a ráz.
A na pochodu, bratři, verš můj zajíkavý
jde věrně po boku, jde s vámi, vedle vás.
Jsem také robotník, jak vy jste robotníci,
spjat s prokletím i láskou země uhelné.
Zpěv její chtěl jsem chytit, rytmus vítězící,
a zazpíval jsem píseň svobodného dne.