SYMPOSION

Hostina duší. Na milliony

rozžato hvězdných lustrů kol nás.

Prostřeno v prostor. Pozvání zvony

znějí, jak větry zavál v ně čas.

Blaženi, kterým sednouti přáno.

(Ne každá duše cítí svůj hlad!)

Mnohým zde jest i po kytce dáno,

někomu jediný karafiát,

někomu nic. Však nedbá se toho.

V doušku, jejž pijí ze zdrojů žití,

každý má dost a každý má mnoho.

Jen že to není jak po krčmách píti:

Tam možno láhev za hrdlo lapit,

zvrátit dnem vzhůru k úžasu hostí.

Zde pije se z Pramene. A kdo se chce napít,

kleká a pije s uctivostí.