SYNŮV PŘÍCHOD Z HOR

Je únor mrazivý, sníh jiskří v bílou zář.

Leč slunce hnědě opálilo tvoji tvář,

a vůně černých jedlí, krsků borovic

tvým prudkým krokem zavívá mi vstříc.

A jako přinášel bys léky churavým,

pozdravy mnoha přátel, o nichž sotva vím,

že v shonu mezi prací na mne vzpomenou

vzpomínkou letmou, zkvetlou, světle zelenou.

A jako zachytil bys výšek slunné dny,

obrovských prostor mlčící dech svobodný,

tvůj krok je bohatýrský, hlas jak zvon je čist

a Slavík loupežník by nesnesl tvůj hvizd.