T G. MASARYKOVI.

Největší:

Janova vroucnost a čistota,

zápal a vzdor,

druhého Jana pěst pádná,

bolestná zžíravost Petrových dum,

Jiřího státnická rozvaha chladná,

Amose víra a jistota,

světový rozhled a um.

Po leta halen do sirných mračen

zrádcovství, odporu, vzteku,

na strmé poznání skále

po božím slově bolestně lačen,

na západ, východ upřený zor

vyhlížel stále

svoji a národa stezku.

Pralesem úzkostné skepse

s námahou probil se,

sestoupil s hor.

Do dílen, dolů, v města i ves

sršící trsy zářících blesků

odvážně nes’.

V osudné hodině věků

zrakem své duše

za temnem hrůzy jitra zář tuše,

nezlomen břemenem let,

obcházel pro nás, probouzel svět.

Z miláčka Nazaretského

v rebela změněn

v hněvivě sevřenou dlaň

oddaných hochů

vtiskl vražednou zbraň.

Hněvu pln, hnusu,

nenávidě a miluje horce

mocnými rozmachy perlíku svého

povalil, veliký obrazoborce,

staletou, nehybnou sochu,

havěti byt.

Z rozbitých kusů

ukoval, kovář náš věčný,

pro zemi, svobodný lid

stříbřitě mléčný,

vítězný štít.

Nesehnut, bez poskvrn, čistý,

cestami věčností jistý

před zrakem Evropy pracně

zdvíhá jej nad vřavu dne.

Největší, národa vůdce.

Na prahu lidství, ve volné zemi

obdivnou láskou šťasten a němý,

vztahuje radostně ruce

hledím vstříc budoucna nebojácně,

duše má křídla do dálek pne.