Ta jedna slza Tvá. (II.)

Když lásky Tvé mě blažil vděk,

nedíval jsem se v nebe,

Tys sluncem byla, hvězdami,

a ráj na blízku Tebe.

Však teď, když minul lásky čas,

a dnové zašli sladcí,

teď oči mé se zase tam

v modravý blankyt vrací.

Když za tichého večera

zřím hvězdu zlatou planout,

tu zdá se mi, že s očí Tvých

má jedna slza skanout.