Ta jedna slza Tvá. (III.)

Ty proudy horkých vřelých slz,

jenž v líc nám skanuly,

netekly marně, duše má,

ty nezahynuly.

Měsíce bájně svatý lesk

líc naši osušil,

a slzy Tvé a slzy mé

v jedinký řetěz svil.

A po paprsku měsíce,

jenž zářil v chýši mou,

na růži jemně položil

tu jednu slzu Tvou.