Ta láska!

Ta láska teď už ve světě

za mnoho nestojí,

a z domu ať ji vymete,

kdo žít chce v pokoji.

Není to více blahý sen

ni nadpozemský ráj –

holá to špekulace jen

a zastaralá báj.

Tu jinoch říká dívence:

„Já nechci nežli Vás –“

A ženich Vám se z milence

za krátký stane čas.

Před světem říká o dceři,

že nad zlato mu jest,

a s otcem jejím hašteří

se o dukátů šest.

A stálá je ta láska teď,

až hrůza povídat;

do vody skáče každý hned,

jak začne milovat.

A věrným býti přísahá

„na věky“ nanejmíň –

však za týden již vypřahá

ten „věrný“ Fridolín.

Mohl bych zpívat den a noc

o lásce z dávných dob,

jejížto čarodějná moc

dřív otvírala hrob.

Teď kasy jenom otvírá

a s city šantročí,

a tomu, kdo z ní umírá,

se směje do očí!