Ta láska, milá paničko,

Ta láska, milá paničko,

jest jedněm kousek oblohy,

a druhým propast bezedná –

tu poznal jsem já ubohý.

Kdybych byl mohl zkamenět

své žaly a dát na sebe –

teď by už v horu vyrostly

a ta by čněla do nebe.

A kdybych jednu slzičku

byl vedle druhé na dno klad’ –

teď by už byly jezerem

a potopily Křivoklát!