Ta láska mlaďoučká.

Což je ta láska mlaďoučká

tak divotvorné ptáče,

ta na půl vždy se usmívá,

a na půl vždycky pláče.

I když se nejvíc raduje

a nepřeje si více,

tu slzička se namane

a bolem zbarví líce.

A když se zase rozpláče,

až svět se v slzách strácí,

což něco v srdci tajného

jí tichou radosť vrací.

Ba první láska mlaďoučká

jak děcko beze hříchu,

a doby její rozkošné:

ach! doby k pláči – k smíchu! –