Ta myšlénka má šílená!

Ty myšlénko má šílená,

ty zubožila’s hlavu mou!

však ne hlavu, to srdce mé,

však srdce ne – tu duši mou!

Tam v dálce hvězda v zákmitu,

a vůkol vichr, bouře zlá,

a v bouři tu kdo vyhnal mě? –

Ty myšlénko má šílená!

A vítr duje v kotoučích,

a klesá síla, duše má!

„Jen dál, ať život utratíš –“

tos’ ty, myšlénko šílená!

Ba vím to už; ať dojdu jí,

ať stratím hvězdu vzdálenou,

že zhynu v bouři bez konce

pro myšlénku svou šílenou!