Ta odvaha, jíž pečetím tvá ústa

Ta odvaha, jíž pečetím tvá ústa

tě líbajíc, ze světa těla není.

Ta duši zocelí a nevyplení,

co v srdce mi jak kořen v zemi vrůstá.

Bez odvahy té láska má by pustá

se zdála mužství tvému. Líbající

víc ženě rozumíš, než milující

jen srdcem svým. Já vím, že více cení

muž skutek, nežli myšlenku, jež skryta,

víc nápoj, který ruka podá hbitá,

než na doušek jen svěží pouhý slib.

Však nemyslím, co lásce svědčí líp,

když líbám tě. Ze světa těla není

má odvaha – a duši nevyplení.