TA PÍSEŇ MI DOZNĚLA V DÁLI..

Ta píseň mi dozněla v dáli,

v níž třásl se stesk nervů mých,

a bolestné touhy se smály –

tak v duši mne pálil ten smích!

To večer byl dusitý a tichý,

to večer byl šílených snů:

přes setmělá lada a líchy

se táhly již stíny mdle v tmu.

Dál letěla píseň ta v nivy,

až zapadla v úpící les,

a hlas její těžký a tklivý

tak hluboko v srdce mi kles...

Ta píseň mi letěla hlavou,

s ní bláhových pohádek řad,

a na jednu milenku plavou

jsem vzpomínal bolestí jat.

I cítil jsem rány jak pálí,

žár divoký v srdce mi sáh’,

ta píseň mi dozněla v dáli,

ta vzpomínka zemřela v tmách..