Ta rosa lásky žhavá...

Ta rosa lásky žhavá

jak v srdce padá, padá!

Již, miláčku můj, více –

tě nemohu mít ráda.

Když objímám tvou hlavu

tak horoucně, tak těsně,

má křídla tebe cloní,

a mraky táhnou přes ně.

A mraky, ty nás vzruší

zas do žalů a trudů,

však já tu naši lásku

jak anděl chránit budu.

Já u ní budu bdíti, – –

a co mi na skráň padne

hvězd, – přinesu je tobě,

byť rudé růže žádné.

Vždyť zná a ví a věří

tvá zlatá, drahá hlava,

jak v srdce padá, padá

ta rosa lásky žhavá!