Ta vášeň dohřměla.

Ta vášeň dohřměla, ta touha povadla!

Jsou v pustém sále tom rozbita zrcadla...

Už těžko nyní říc’, kdo ruku na ně zved’!

Žár plál v nich mladých těl, lesk skvostných toalet!

A zmizel orchestr, jenž tóny bouřné hrál...

Vzal každý nástroj svůj a kráčel o dům dál.

Žert, smích ten dávno zmlk’, v tmách sténá nyní sál!

a v smutnou náhradu jen vítr v okna vál!

Kdy splanou lustry zas, v tón hudby, v šum a v chvat?

Kdy touha zahárá a vášní budu jat?!

Má duše pustý sál, neb touha povadla!

Květ leží pošlapán... Rozbita zrcadla!