Table d’hôte.

Baronka v čele vždy, comme il faut vystrojena,

čepeček hedvábný jí kryje vlasy bílé,

půvabně kyne všem, vždyť ví, je od všech ctěna,

a blahosklonnost jí tak sluší roztomile.

Monsieur Bonnet k ní tam se kloní, neznamená,

že republikán jest v své duši zarputilé,

neb galantní vždy též – a vstříc zas zruměněná

tvář abbého k ní zří tak šelmovsky té chvíle.

Tlum pensistů a vdov – trud v oku, černý šat –

však jedné stařenky tvář štěstím, hle, teď zkvetla –

dnes prvně talár měl syn, mladý advokát!

A gratulací houšť k nim se všech stran se slétla –

však garçon polévku již nese, pozor, líp

i vy též, studenti tam dole, ztlumte vtip!