TABULE.

Tu králův Paleček, kmit kaprice má v kroku

a stár je deset, nebo dvě stě roků.

Jde rovnou k míse, vybírá a hmatá,

až králi chví se hlava kudrnatá.

„Což, pane králi, chabá krmě věru!

Z husí a kuřat rajky nevyberu.

Krad hofmistr a kuchaři jsou kluci!

Straš, pěkně prosím, černou exekucí!“

A hovor jde tak jako voda v řece:

„Já, svatá Blanko, miluji vás přece!“

„Ač mně, chevalier, ač mně chybí víra,“

(páv nádhery svůj luxus rozestírá

a smíchem chřestí náhrdelce slečen)

„já rovněž toužím, buďte ubezpečen!“

A hovor jde tak jako v řece voda...

Šerm půtky dvorné klaní se a bodá

a sousta dusí, pijanům je blaze...

Žert kluzký vrhá popa do nesnáze,

že v stáru žebře: bože, promiň slečně,

náš slitovníče, dnes jen, výminečně!...