TACEAS!

Tvé slovo, řeč tvá budiž skoupá!

Viz, v moři medusa se houpá,

tu žlutá, onde fijalová,

tu modrá v hlubině se schová.

Když vynoří se, vlna chytí

a vymrští ji v písek na ven –

tu leží rosol lesku zbaven

a v žáru slunce hyne žití,

a lesklá bytost čpí a hnije

a písek mrtvou brzo kryje.

Tak city, jež v tvé duše hloubi

si hrajou, lesknou se a snoubí,

nech žíti v oné blahé tůni;

když řeč, jež jako vlna běží,

je vrhne v písek na pobřeží,

zahynou, shnijí na výsluní.