Tady ležím s rukama rozepjatýma...

By Stanislav Kostka Neumann

Tady ležím s rukama rozepjatýma.

Požehnaný sne mládí,

celá žhnoucí má duše vstříc se ti vyzařuje

jako veliké temné oko oddávající se ženy.

Požehnaný sne mládí!

Jako štíhlá borovice hvozdu

silná a přímá

k tomu slunci tam nahoře...

má duše sní sen slunce.

Jen silní mohou sníti o slunci.

Jako borovice ve tmavém hvozdu

má duše sní sen slunce.