TAEDIA.

Nadějí znaven, znaven beznadějí,

znavený touhou, znaven resignací,

tím vším, co stále znovu se jen vrací – –

teď už bych jenom kousal nejraději,

a zvracel všechen obsah duše svojí...

Už nemám ani touhy k elegii.

Mé housle už jen skřeky vydávají –

leptají uši, mozek, koušou se a svíjí:

Už harmonii žalu nedávají.

Mé housle nejsou houslemi už ani:

Rozbité skřipky už to jsou o jediné jen struně,

od příliš marného a rouhavého hraní...